Je relativně častý podkožní útvar vyskytující se zejména na ruce v oblasti zápěsí a jednotlivých kloubů prstů (tzv. mukózní cysty), může být ale patrný i v jiných oblastech na ruce i noze. Ve své podstatě se jedná o benigní (nezhoubnou) výduť šlachové pochvy nebo kloubního pouzdra tvořenou čirou tekutinou gelové konzistence, tato synoviální tekutina je normálně obsažená ve šlachových pochvách, zajišťující jejich klouzání. V případě ganglí dochází k jejímu zmnožení a takovýto útvar může narůstat až do velkých rozměrů. Výskyt ganglionu je o něco častější u žen a sportovců. Příčina jeho vzniku je nejasná, ale může souviset s chronickým přetěžováním drobných kloubů ruky a šlachového aparátu. Gangliony jsou většinou nebolestivé, ale při jejich nepříznivém uložení nebo zvětšování mohou tlačit na okolní nervy a způsobovat bolest, hlavě při zatížení končetiny. Není výjimkou ani situace, kdy ganglion sám opakovaně vymyzí a znovu se vytvoří. Diagnostika je většinou jednoznačná již z typického klinického nálezu, ale někdy se též doporučuje vyšetření USG, které přesně popíše uložení a velikosti útvaru a jeho vztah k okolním strukturám a také RTG, které vyloučí případné postižení okolních kostí. Terapie je buď konzervativní nebo chirurgická, přesto mají v obou případech gangliony tendenci recidivovat (vracet se v původní nebo jiné lokalitě) – v případě konzervativní terapie častěji u chirurgické léčby asi jen v 10%.
Terapie
- Konzervativní terapie
Nechirurgická léčba je vhodná u menších útvarů a při prvním nálezu. Doporučuje se klidový režim pro končetinu, eventuelně dočasná imobilizace dlahou nebo ortézou, případně odsátí (aspirace) jeho obsahu stříkačkou s aplikací korikosteroidů (protizánětlivých látek). Existuje i řada dalších méně spolehlivých alternativních postupů, nicméně pokud ganglion pacienta nijak neobtěžuje nebo pro něj není esteticky nežádoucí není nutnost jej odstranit a vyčkat jeho případného spontánního vymizení.
- Chirurgická terapie
V případě, kdy je rezistence již velká, rosolovitá tekutina příliš hustá a nelze jí odpunktovat nebo se jedná již o opakovanou recidivu ganglionu je vhodné chirurgické řešení. Výkon trvající většinou necelou hodinu se provádí nejčastěji v lokální anestezii ambulantně nebo za jednodenní hospitalizace. Někdy se používá na minimalizaci krvácení během výkonu takzvaný turniket nasazaný na paži, aby během výkonu bylo operační pole přehledné. Několikacentimetrový řez je veden přímo nad místem hmatné rezistence, ganglion se vypreparuje a odstraní se s částí šlachové pochvy či kloubního pouzdra a tyto struktury se buď sešijí nebo ponechají volně otevřené. Ganglion často zasahuje podlél šlachy do hloubky a někdy okolo šlachy vytváří obraz přesýpacích hodin a je vždy nutné ho vypreparovat celý až k jeho stopce aby se minimalizoval vznik jeho recidiv. Tento výkon může být někdy i velmi náročný, zejména pokud je ganglion hluboko uložený a nachází se v blízkosti důležitých cevních a nervových struktur. Výsledná rána na kůži se zašije nevstřebatelným materiálem a do rány může být někdy vložen kapilární drén, umožňující otok drobného krvácení. Tento drén se zpravidla odstraňuje při prvním převazu do 24-48 hodin. Občasně bývá v prvních dnech dle zvyklosti operatéra nasazena dlaha, která se odstraňuje spolu s drénem během první kontroly nebo se ponechává celý týden. Pacient je většinou propuštěn krátce po výkonu nebo 1. den po operaci do domácí péče. Další kontrola bývá 1.-2. den po operaci a následující převaz je realizován asi po týdnu nebo až 10-14 dnech, kdy jsou odstraněny nevstřebatelné kožní stehy.
Očekávaný výsledek
Kompletní odstranění rezistence za cenu minimální jizvy a případný ústup obtíží. I přes dobře provedenou chirurgickou terapii je možný výskyt recidiv.
Pooperační péče
Následná péče spočívá v několika převazech, kdy se odstraní případné drény a eventuelně se sejme se dlaha, která je v některých individuálních případech nasazena po operaci. Mírné pooperační bolesti lze tlumit běžně dostupnými analgetiky, ruku lze chladit a jako prevence otoku je důležité její vyvyšování ideálně nošením na šátkovém závěsu v prvních dnech po zákroku. Rannou plochu je důležité mít dočasně zakrytou a udržovat jí v suchu a čistotě, aby se předcházelo infekčním komplikacím. Stehy se vyndavají mezi 10.-14. dnem. Poté již většinou nemusí být ruka zavázaná a začíná práce s jizvou a tlakové masáže, kdy se bodově po dobu 20-30 sekund tlačí na jizvu několikrát denně, aby došlo k jejímu rychlejšímu vyzrání a změkčení (viz péče o jizvu). Při přetrvání bolestí, otoků či jiných forem pooperačního dráždění a omezení plné hybnosti se doplňuje rehabilitace. Pracovní neschopnost je při dobrém průběhu hojení při chirurgické intervenci asi 1-2 týdny a plná zátěž po 4-8 týdnech. V případě konzervativní terapie je nástup do práce moždý defacto okamžitě.
Komplikace
Mezi nejčastější komplikace patří pooperační krvácení z rány a tvorba hematomu (krevní sraženiny) v místě výkonu, tomuto stavu se předchází zavedením drobného kapilárního drénu do rány, který odvádí přebytečnou krev. Dalšími komplikacemi může být infekce v ráně až její samotný rozpad a nutnost resutury nebo sekundárního hojení rány. Při dlouhotrvající imobilizaci (nasazení dlahy) a absence procvičování prstů může dojít k zatuhnutí drobných kloubů prstů a ruky s nutností déletrvající rehabilitace. Během výkonu může také dojít velmi výjimečně k poškození okolních struktur zejména nervů, cév a samotných šlach s nutností jejich revize a sutury. Mezi pozdní komplikace může patřit vytvoření nevzhledné a bolestivé hypertrofické jizvy, přetrvávající otoky a bolestivost předloktí a ruky. Ve velmi malém procentu případů může dojít v rámci jakékoli operace v oblasti ruky k tzv. Sudekovu syndromu (atrofii, komplexní regionální bolestivý syndrom, algoneurodystrofický syndrom), což je málo časté onemocění nejasné etiologie, které se vyskytuje zejména u žen a léčba je velmi obtížná a svízelná. Projevuje se chronickou bolestí, přetrvávajícím otokem ruky, omezenou hybností ruky, poruchami prokrvení a citlivosti ruky, ale i řídnutím kostí.