Přenos prstu z nohy na ruku je jednou z vrcholných rekonstrukčních mikrochirurgických operací indikovaných v případě, kdy došlo následkem úrazu nebo na podkladě vrozené vývojové vady ke ztrátě nebo nevyvynutí důležitého prstu na ruce, kterým bývá především palec pro svou schopnost opozice a tedy úchopu, což je jedna z nejdůležitějších funkcí ruky používaných v běžném denním životě. V případě, kdy po akutním úrazu nelze replantovat prst (přišít zpět na své původní místo) nebo tato metoda selže, je na míště s odstupem po zhojení rány provést elektivně (plánovaně) mikrochirurgicky přenos prstu z nohy, kterým bývá palec, nebo častěji II. a III. prst, vzhledem k tomu, že palec na noze hraje důležitou roli jako opěrný bod celé dolní končetiny a přispívá k celkové stabilitě narozdíl od ostatních prstů, které v případě jejich přenosu nezhoršují funkčnost a nepůsobí esteticky nevzhledným dojmem. Na ruce má dominantní fuknci palec, proto je většina indikací k přenosu rekonstrukce přávě tohoto prstu a výsledkem je velice dobrý vzhled a především obnovení původní fukce. Ostatní prsty na ruce se rekonstují jen výjimečně, velice záleží na očekávání pacienta, motivaci a potřebě využití zbývajích prstů například ve specifické profesi. Přenos ostatních prsů nemívá tak excelentní funkční výsledky, protože se jedná o tříčlánkové prsty obsahující tři pohyblivé klouby a nahradit plný rozsah pohybů všech kloubů je téměř nemožné. Nicméně v případě, kdy dojde ke ztrátě více prstů na jedné ruce, lze tento přenos realizovat i na jiné prsy mimo palec. 

Průběh operace

Výkon se provádí v celkové narkóze pod zvětšením za pomoci optického mikroskopu nebo lupových brýlý a trvá v řádu několika hodin (okolo 6) a někdy se pracuje ve vícečleném týmu. Jedná se o velice precizní operaci, která je na pomyslném vrcholu rekonstrukcní chirurgie. Prvním krokem je příprava prstu na ruce, kdy se vytne původní jizva, zmobilizuje se kůže, vypreparují se příjmové cévní svazky, nervy, šlachy a kost. Obdobně se postupuje na noze, kde se stejným mechanismen vypraparují všechny důležité struktury vybraného prstu, který se poté odpojí a defekt se zašije. Následně se přenese prst z nohy na ruku a provádí se fixace kostí obou prstů většinou tzv. Kirsnerovými dráty. Poté se mikrochirurgickou technikou sešijí cévy a nervy (často s kalibrem menším než 1 mm) a na závěr se sešijí šlachy a kožní kryt. Kontroluje se adekvátní prokrvení prstu a podávají se léky na ředění krve. Po výkonu následuje sterilní překrytí rány s desinfekční mastí nebo roztokem s mastným nepřilnavým tylem a savým obvazovým materiálem, případně je provedena sádrová dlaha k fixaci a znehybnění končetiny.

Před samotným výkonem se podávájí antibiotika jako prevence infekce a současně léky na ředění krve, které zajišťují optimální vlastnosti krve pro průtok anastomózou, nedílnou součástí je adekvátní dávkování analgetik proti bolesti a dostatečná hydratace.

Očekávaný výsledek

Tíženým výsledkem je obnova ztracené fukce prstu ruky v případě palce se jedná o úchop, schopnost držení a dokonce i jemnější motorika při splupráci palce a ukazováku. Přestože jsou tyto výsledky funkčeně i esteticky většinou velmi příznivé, nelze docílit 100% hybnosti, citlivosti, síly a vzhedu prstu původního. Současně také může nastat situace (asi v 5%), kdy přenos prstu selže a prst se nepřihojí nejčastěji kvůli poruše prokrvení. Lze také počítat s nutností i několika následných menších zákroků pro optimalizaci funkce i vzhledu většinou prováděných v lokální anestezii.

Pooperační péče

Následná bezprostřední pooperační péče spočívá v intenzivním režimu. Několik dní po operaci je pacient hospitalizován na jednotce intenzivní péče, kde je podávána intravenózní terapie a je monitováno prokrvení přeneseného prstu a v případě jakýchkoli pochybností je přistoupeno k akutní revizi. Je vyžadován klid na lůžku a pokud možno úplné znehybnění končetiny. Je striktně zakázáno kouřit, protože látky obsažené v tabákovém kouři blokují drobné kapiláry na periferii zajišťující výživu a přihojení prstu. Celková doba hospitalizace je okolo 2 týdnů. Následují četné ambulantní převazy a včasná rehabilitace a důsledná péče o jizvy. Tento intenzivní proces trvá několik týdnů spíše měsíců. Přestože rána je zhojena po 2-3 týdnech a prst se může zhruba po měsíci začít používat, plné zatížení je možné po 3-6 měsících a finální stav lze hodnotit až po roce.

Komplikace

V nejkrajnějším případě hrozí obecně u všech mikrochirurgických výkonů porucha prokrvení přeneseného prstu a i přes veškerou chirurgickou intervenci a nutnost jeho odstranění. Mezi další specifické kompikace a prouchy i po úspěšně provedené replantaci patří přetrvávající otoky, bolestivost nebo naopak necitlivost dané oblasti, nevzhledné jizvy a porucha fuknkce daného orgánu. Některé z těcho komplikací mohou být dočasné, jiné jsou trvalé a nelze je výrazněji ovlivnit ani následnými reoperacemi.  Mezi nejčastejší nespecifické rané komplikace patří zejména krvácení, infekce v ráně, větší pooperační otoky a hematomy (modřiny a podlitiny). Do oblasti sutury se zavádějí drobné kapilární nebo rukavicové drény, které drénují případnou kolekci tekutiny vytvořenou v ráně a zpravidla se odstraňují druhý den, jen při větším prosaku v okolí drénů je nutné ránu rozpustit a najít a zastavit zdroj krvácení. Infekci v ráně je předcházeno u složitějších výkonů nitrožilně a posléze tabletkově podávanými antibiotiky v pooperačním průběhu. I přes to je raná infekce možná a její léčba spočívá v pravidelných převazech se speciálními desinfekčními mastmi a prodlouženém podávání antibiotik. Dalšími komplikacemi mohou být dehiscence (rozpad) rány, píštěle, nebo částečná až kompletní nekróza kůže, tedy odumření části kůže většinou při okrajích rány. Tyto drobné defekty se většinou během několika dní či týdnů pravidelných převazů kompletně dohojí. V krajním případě špatného hojení je nutná reoperace, odsranění nekrotické oblasti a resutura defektu. Nicméně ve většině případů dochází ke kompletnímu zhojení a případná korekce je až součástí následných úprav s odstupem většinou již jen v lokální anestezii. Dalšími možnými komplikacemi mohu být nevzhledně vypadající jizvy v případě abnornálního hojení rány a patologického jizvení (hyperplazie vaziva) a zatuhnutí. Velmi důležitou a nedílnou součástí je proto péče o jizvy v pooperačním období. Asi nejobávanější je riziko hluboké žilní trobózy a následnou závažnou plicní embolií, proto se dodržuje časná vertikalizace, kompresní punčochy, aplikace nízkomolekulárního heparinu. Možná je též i alergická reakce na šicí materiál, náplasti a desinfekci. Mimo výše uvedené komplikace mohou nastat situace, kdy dojde po zákroku k celkovému zhoršení zdravotního stavu pacienta ve smyslu progrese původních onemocnění.